IBCC 2019

Zdravím všechny Párolovce,

po roce jsme opět vyrazili na největší kaprařský závod IBCC Balaton, z loňského roku jsme byli zkušenější a nepodcenili jsme to a abychom nespali na parkovišti, tak jsme měli objednanou chatu, kde jsme přespali z pátka na sobotu. Letos jsme vyrazili dřív, abychom se vyhnuli sobotnímu náporu rybářů a ještě v pátečním odpoledni jsme stihli projít kontrolou člunů a registrací. Poté jsme vyrazili na zmiňovanou chatu, kde začala příprava. Po sobotním probuzení a vystřízlivění jsme se odebrali zpátky do Tihany, kde jsme v očekávání přišli do sálu, kde jsme začali losovat naše místo. Dle počasí jsme chtěli jih, protože minulý rok jsme byli na severu. Což se nám povedlo, kamarád Honza Svoboda vylosoval místo číslo 240 a my jsme vyrazili na Balatonvilágos. Po příjezdu ve večerních hodinách jsme překecali díky Vojtovi, který umí mluvit maďarsky, místního vrátného, aby nás pustil se podívat na naše místo. On, že nás pustí, za ochotu jsme mu dali české pivo a cigaretu a on nám dal od manželky domácí koláčky. Celou dobu jsme si přáli, abychom to neměli jako vloni a nemuseli vše odnést ručně 250 m, což se nám splnilo. Měli jsme možnost autem najet přímo k místu, kde jsme mohli vše vyložit, takže jsme to neměli daleko. Poprvé, když jsme přišli k Balatonu a opíral se o nás balatonský vítr a vlny šly k nám, říkali jsme si vypadá to dobře. Ale potom náš pohled šel doprava a viděli jsme přístav plachetnic, řekli jsme si, uvidíme zítra až to projedeme echolotem, hloubka tady bude, ale co s těma rybami udělají plachetnice. Dobrý pocit jsme z toho moc neměli. Potom nás navštívil náš kamarád Robert Rizman, který chytá pro firmu Nikl a povídá nám, tak co chlapi, jak to vidíte a mi mu říkáme " nic moc" a on povídá přesně tak, také jsme se byli dívat. Tohle nejsou dobrý místa. Poté jsme se vrátili zpátky k našemu kamarádovi vrátnému a poprosili ho jestli můžeme přespat vedle vrátnice pod střechou a on ochotně povídá, že ano, že s tím nemá problém. Šli jsme usínat s očekáváním, že uvidíme zítra jak to bude, najdeme dobrá místa, rozmístíme bójky a uvidíme co se bude dít. Tak jsem zahlásil, chlapi jdeme spát a v 6 budíček. Při nedělním ranním probuzení v 6 ráno, kolega našeho známého vrátného nás mile překvapil a udělal nám ranní kávu a my už se nemohli dočkat až přijedou maršálové, kteří nás osobně dovedli na naše místo. Od 7 hodiny ranní začal maraton vykládání věcí, postavení bivaků, připravení prutů atd. jistě to všichni znáte. Protože ve 12 hod. jsme mohli vyrazit na vodu. Samozřejmě jsme neváhali a byli připravený a ve 12 hodin jsme vyjeli hledat nějaká zajímavá místa a to se dá říct povedlo. Z jižní strany se může zavážet max. 450 m. 2 bójky jsme umístili na 250 m a 2 bójky na 450 m. Našli jsme zajímavá místa, ale stalo se přesně to co v loni. První 3 dny jsme neměli záběr, pořád jsme byli na vodě, zkoušeli jiné taktiky, měnili návazce, jiná místa. A první záběr přišel v úterý večer, jelikož se na těchto závodech váží od úsvitu do soumraku, takže jsme ve středu ráno úspěšně zvážili kapra, který vážil 10,65 kg a my si říkali konečně teď se to rozjede. Druhý den o půl sedmé ráno nám přišel náš největší kapr, který měl 15,20 kg. Ryby nám začaly jakžtakž najíždět a pak přišel pro nás ten největší šok, kdy přijela česká rodina s tím, že začnou zde trénovat v surfaření, vyjeli na vodu a za našima bójkami začali neskutečně mlátit plachtami. Potom pro nás přišla další špatná zpráva, když nám řekli, že zítra přijede dalších 10 Maďarů, kteří tam budou trénovat s nimi. Mysleli jsme si, že když se s nimi rozumně domluvíme a řekneme jim kudy mají jet, takže nás pochopí. Bohužel se tak nestalo, dá se říct, že jezdili kolem našich bójek a jejich trenér čeřil vodu člunem s mohutným motorem. Bohužel maršálové nám oznámili, že s tím nemůžou nic dělat. Takže na naší straně přišlo zklamání, ale i tak jsme nic nevzdávali a bojovali až do konce. Ale ukázalo se, že náš boj byl marný. Prostě jsme tam ty ryby neměli. Zklamaný nejsme, užili jsme si to tam na maximum a jestli se nám to povede, tak příští rok vyrazíme znovu. Celkem jsme nachytali 59,52 kg, což nám vyneslo 10. místo v sektoru a 129. místo celkem. Závěrem bych chtěl poděkovat fanouškům, kamarádům, kteří nám fandili, dále celému týmu, Honzovi a Vojtovi, kteří se mnou bojovali v balatonských vlnách, dále kuchaři Vencovi za jeho skvělé jídlo, technikovi Zdeňkovi, který nám osvětlil celý Balaton a hlavně Ondrovi, který nám vyšel maximálně vstříc a za to děkujeme.

DYCKY PÁRA

Ruda