Podzim je krásné období roku, kdy příroda změní svou paletu barev, vzduch dostane chladný, voňavý nádech a ryby pomalu opouštějí sloupec a věnují se častěji toulkám po dně a sběru krmení. My jsme se na tohle období těšili a pečlivě připravovali celý rok, doufajíc, že se nám podaří navázat na úspěchy z loňského roku, kdy se nám podařilo zvednout osobáčky hned třikrát během dvou výprav, díky nové strategii a testování Krillového Orgasmatronu. Od září jsme navštěvovali štěrkovou propadlinu na svazovce výpravami, které se vydařily, ale díky přetrvávajícímu teplému počasí to ještě není to pravé ořechové. Na další výpravu se dostáváme na přelomu října a listopadu, od které jsme očekávali víc záběrů od kapřích mastodontů. K vodě jsme se dostavili značně natěšení z důvodu telefonátu samotného bosse rodinné značky Pára z navijáku. Ondra nás potěšil důvěrou otestovat novou řadu boilie, kterou vyvíjel pro rok 2019.
Ďábelská jahoda je koncepčně postavená pro chytání na řekách s větší odolností proti bílé rybě. Pekelný přívlastek dostal název ze složení, ve kterém se nachází mimo jiné složka chilli, které je kaprům atraktivní. Skvělá zpráva nás patřičně nahecovala a s dobrou náladou se u vody nakonec potkal kompletní Caprisone Team.
První se usadil na svém oblíbeném fleku Luky a s výhledem na kapří stezku si postavil zázemí. Do hodinky přijel i Honza s Jardou a rozhodli se usadit více doleva. Přivítal nás drsný nárazový vítr, který jsme pojmenovali Balatonský vánek. Odpoledne byl vítr tak silný, že byl problém naspodovat krmení na dané místo.
Během toho, co se Jenda snažil dopravit aspoň nějakou část směsi amino pelet a čtvrceného boilie k lovnému místu, honil Jarda svůj podfouknutý bivak po stráni, který se vznesl jak papírový drak. Komická podívaná mohla skončit pro bivi tragicky, naštěstí nedošlo k perforaci a zkrocen zůstal připevněn na své místo. Honza už měl své zázemí připravené a z letargie ho vytrhává nečekaná jízda na 25 mm Ďábelskou jahůdku. „Hola hou“ zvolává Honza, kluci naskakují do prsaček a po pěkném souboji najíždí statný šupinzon do podběráku. Tak rychlý úvod jsme nečekali a z váhy vypadává po odečtu saku čistá 13 kg ryba.
Se slábnoucím větrem jsme přikrmili a šli se ohřát domácí medicínou.
Druhý den z rána chystáme zákrm a do každé várky přidáváme hrst jahůdky, která odzbrojuje svou nádhernou vůní a při degustaci jsme zjistili, že i chilli složka má patřičný říz. Alchymisté z PZN dělají svou práci poctivě a s láskou. Pekelné kuličky, které mají svou magickou sílu pro kapry, přinesly Lukášovi dopolední záběry a rozjíždí to ranní devítkou, která ho měla rozehřát na rybu, která prověřila Lukyho sestavu od A až po Z. Zatím, co Honza s Jardou chystají směs na bramborové placky s klobásou a rozpékání provoní celé okolí, má Luky jízdu jako prase. Sehraná rutina. Zatím, co jeden dodělává bramboráky, další dva dotáhnou záběr do finiše a podebrání na první dobrou. Krásná ryba s těžko odhadnutelnou váhou nás šokovala 19.5 kilogramovou cifrou.
Tenhle dopolední mastodont byl rychle vybaven měkkoučkou podložkou, rychlým focením a za chvilku opět mizel v temných hlubinách svého domova. Oběd už čekal a tentokrát nám opravdu šmakovalo. Do pozitivního dopoledne se k nám přidal náš čtvrtý člen Milhaus a byl zasypán novými dojmy.
Dny jsou krátké a tak Milhaus nelení a začíná přesným odměřováním spodového i chytacích prutů, na kterých si označil silony pro vzdálenost, ve které chtěl dosáhnout záběrů. Jsme zastánci poctivé přípravy, mít nové návazce s ostrými háčky. Na konci sestavy dáváme olůvka od 110 - 120 g, které při odhozu nesou systém heli-chod na olověné šnůře a odpalovce. Návazce děláme z kvalitního fluocarbonu o průměru 0,35 mm, který vážeme většinou na D'rig. Míla nafasoval Ďábelskou jahodu s patřičným výkladem a pětadvaceti milimetrové ráže jsou nabity.
Milhaus zajíždí své nové odhozové speciály a při náhozu mu bez větších potíží vylétá značka vzdálenosti z navijáku a pravý prut parkuje poblíž kapří stezky.
Je druhý den výpravy, Jarda si přeměřuje silony, posouvá krmné místo lehce doleva a ještě upravuje taktiku krmení. Používá poměr pelet a boilie 50:50. Jahodového klenotu máme jako šafránu, proto je dobré některé koule napůlit. Občas se při lovu na daleký odhoz může rybář potýkat s problémy, které nejsou příjemné a Honza jeden musel vyřešit, protože měl levý prut v neznámém místě, ve kterém ztratil krásnou rybu. Po záběru zvedá Honza prut a při kontaktu a ohnutí prutu ztrácí rybu i s odpalem, velký šok a rozpaky, čím to mohlo být, se mu honily hlavou. Vzhledem zákazu vyplouvání lodí na vodu nemáme přesné informace o prostoru, ve kterém chytáme. Víme jen přibližnou hloubku, která se často mění a podloží dna, které je více méně štěrkové s občasnými bahennímy kačírky. Každopádně to nemění nic na věci, že se stále domýšlíme čím to může být, jestli pole slávek, nebo nějaký předmět z pozůstalosti těžby štěrku. Proto všichni používáme systém, aby při případné ztrátě se mohl kapr jednoduše montáže zbavit a to způsobem stažení návazce z heli-chod korálku a vyvlečením olověnky, šokovky a zbavení se olova. To znamená, že rybě zůstane v tlamě samotný návazec, se kterým si už sama poradí. Zatím, co na levé straně řešíme úpravy, tak kluci zprava mají napilno. Milhausovi se rozjíždí pravý prut a musí do vody. Tah je mohutný a po zvednutí prutu čeká Mílu pěkný "windsurfing"- to je náš termín, když se po "záseku" rozjede kapr přes cívku a jede dalších 20 - 30 m, než se otočí a začne řezat vodu doprava. Pěkná ryba bojuje, Milhaus si to užívá a nové pruty krásně pracují, musí v prsačkách co nejblíž k hraně, kde nabubřelý šupík tluče tlamou o dno aby se vymanil z háčku. To se mu naštěstí nepodařilo a Milanův první caprison spočívá v pohodlí vodou podlité vaničce. Zavalité 15,5 kg tělo jsme zvážili a nafotili díky souhře během okamžiku, ať se muže vrátit zpět mezi kamarády.
Krmné místo obkroužila bandička kaprů, poněvadž chvilku po něm má záběr i Lukyn a zdolává jedenácti kiláče šupinzona. Pěkně rozjetý flek, borci nelelkují a opět lehce dokrmují, ať jim stezka nevychladne.
Odpoledne rychle uteklo, začalo se ochlazovat. Byli jsme ve střehu, protože některé záběry byly nekompromisní jízdy, ale byly i opatrnější a některé neproměněné.
Třetí den výpravy je hned od zahájení denního lovu vše nachystáno pro případné labužníky a vyznavače pikantních lahůdek už z důvodu, že hodně záběrů bylo hned z rána. Ze spacáku se vylézá obtížně do chladu a vlhka, ale pomáhá myšlenka na ranní kávu s viržinkem. Krásné ranní čekání u prutů. Z hrnků se valí pára a jde slyšet usrkávání. Napětí je všudypřítomné. Odměnou za trpělivost se proměňuje Honzovo čekání v záběr. Oblíbená aktivita, která rozproudí krev snad každému rybáři, zatím co Jarda podebírá, Milhaus už má v kýblu vodu a čeká u vaničky. Lukáš jde pro foťák. Tentokrát připlul poctít svou návštěvou kluky Pan lysec o hmotnosti 15 kg. Příjemný začátek dne a úsměvy na našich tvářích přerušil další zvuk hlásiče, který se linul z Lukyho ergébéček. Pár skoků v prsačkách a Luky hlásí menší ryba, ze které vypadl sedmikiláč.
Kluci přebíjejí za nové návazce s 25 mm jahůdkou, je třeba přesně odhodit na lovné místo. Počasí se trochu změnilo, vítr se umoudřil oproti předchozím dnům, zatáhlo se a teplota přes den byla okolo osmi až deseti stupňů. Milhaus měl po obědě menšího pionýra na prutě a poledne se přehouplo. Byl čas opět naspombovat krmení, ať je v podvodní říši signál svolávající kapří bandičku k prostřenému stolu. Po pár planých pípancích má Lukáš záběr, při zvednutí prutu odvětil, že má pěknou rybu. Zabrodil se blíž k hraně a kapr, jak by něco tušil, rozjel windsurfing. Tentokrát mu spároval s podběrákem Jarouš. U hrany se Luky pokusil kapra zvednout od hrany, kde se nacházely ještě zbytky řas, kterých bylo letos požehnaně. Kapr si loknul vzduchu a převalil se do podběráku. Zavalité tělo nám dává podnět k tipům, ale váha nelže a po odečtu mokrého saku je váha 15,7 kg. Podstoupil šetrnou péčí a během chvilky odplouvá.
Sešeřilo se, citelně se ochladilo a mezi těžkými mraky vykukoval krvavý půlměsíc, připomínající hororové scény. Honza ještě netušil, že v této mysteriozní scenérii zvedne svůj osobák. Nenápadný záběr s nenápadným tahem a otazník v Honzově tváři. Bum a už to jelo, nekompromisní tah vypovídal o tom, že začal tanec s kapry. Po bravurní zdolávačce a Lukyho asistenci přistává mastodont v podběráku. Široký hřbet ohromné ryby naznačuje, že váhová kategorie šla nahoru mezi těžkou váhu.
Tajně jsme doufali, že se nám podaří navázat na úspěchy z loňského roku a maximálně křenící se Honza na fotkách je jasný důkaz toho, že tvrdá dřina a poctivá práce, vzaly za své. Honza si zvedá svůj osobáček na krásných 22.2 kg šupináčem ponorkového tvaru. Důkladné focení proběhlo rychle a precizně ve vodě, rychlé video a rozlučka s blaženě vyhlížejícím rybářem.
To jsou momenty, kvůli kterým jsme ochotni trpět chladem, zimou, vlhkem. Dřít se s vybavením, krmením a potýkat se se situacemi, které nám rozbuší srdce jak z radosti, tak napětí. Euforicky nalazená parta debatuje na břehu. Lukymu pípnul příposlech a dal znamení k bdělosti, uběhlo jen pár vteřin, než bylo jasné, že ryba je na háčku a z navijáku bude stoupat pára. Lukáš je rybář, který nespoléhá na náhodu a ani štěstí a je na tento souboj připraven. Ryba si bere agresivně z cívky a u hrany začíná klasické divadlo s tlučením rypce o dno a škubáním s montáží, aby se mohl kapr osvobodit. Háček sedí pevně a ryba končí v síti.
Od pohledu vypadal kapr jako starý známý, se kterým si loni Jarda zvedl osobák, kdy šupík vážil 19.1 kg a dostal přezdívku "skeletor". Lukáš napnutý, kolik bude jeho váha po roce. Napapané bříško naznačovalo, že je to starý gurmán, který nezahálel a kor jak se dostal k Ďábelské jahodě. Morbidní vzhled mastodonta, jež si právem vysloužil přezdívku, upoutal svou stavbou těla celý náš team. Mokré a chvějící se ruce držící váhu, chvilka ticha a Lukyho výdech 22.7 kg. Lukáš zamířil s vážícím sakem k vodě a naplněn radostí pouští skeletora do temné vody.
Ještě zbývá nějaká ta hodinka času, proto letí kulička zpět. Soustředěně dochytáváme poslední momenty náročného dne, který se nám vryl navždy do paměti. Okamžiky, které na chvilku zastřou běžný život. Stahujeme a znovu si přehráváme znělky dnešního kaprodromu. Luky si dobaluje zbytek věcí a pomalu se s námi loučí. Vrací se zpět do reality.
Poslední den výpravy nás vítá déšt a sychravé počasí. Scénář vnadění je stejný, proto kromě krmení trávíme zbytek dne v bivaku. Poslední den byl kontrastní oproti předchozím, přestalo foukat, vlhkost a podzimní vůně opadaného listí byla všudy přítomná. Kontrast byl i ve vodě. Po ránu se nám povedli tři menší pionýři a od té doby záběry kaprů ustaly. Pršelo až do druhého dne a balení bylo mokré, ale výprava, o které si myslíme, že se nám vyvedla, stála za to! Degustace nového boilie proběhla za dohledu těch pravých mastodontů a my se opět přesvědčili, že gastroinženýři z PZN dělají své produkty s láskou.
S pozdravem Caprisone Team.
