Někdy se vám nedaří, jak si věci naplánujete. Můžete si výpravu nebo vycházku plánovat sebelíp, ale občas se vám prostě stane, že se podmínky změní natolik, že když už se po plánování dostanete konečně k samotnému lovu, tak zjistíte, že váš plán je už, tak nějak mimo mísu.
V drtivé většině případů chytám na řece, občas ale zavítám i na jiné svazovky. Tento případ počínání při nezdaru v připravovaném plánu se týká jedné pískovny, která je spojena s mnou často navštěvovanou řekou. Občas sem zajedu, abych si tak trochu odpočinul od nezastavitelné řeky. Ale sám se už teď slovu odpočinek musím smát, protože odpočinek se tu nekoná snad nikdy. Tato voda mě už mnohokrát pěkně vyškolila. Často jsem sem nastoupil s jakousi jistotou, ale pískovna mě skoro pokaždé uhasila a ukázala svou záludnou tvář. Jak vím, tak hodně lidí to moc neřeší a prostě plánu věří a čekají až to začne brát, pokud vůbec začne, a pak kolikrát řeknou, že ryby nežraly. Nikomu jeho přístup neberu, hlavně ať je každý spokojený, tak jak je. Já to mám prostě jinak. A přesto, že si často namlouvám podobný pohodlný přístup s příslibem odpočinku, tak to opravdu málokdy vyjde. Jediná šance pro mne si tu oddechnout je jen ve chvíli, kdy přijdu na to, kde se ryby krmí a já začnu konečně plnohodnotně chytat. Je to sice odpočinek spojený s fyzickou aktivitou, ale i tak se dá relaxovat. Někdo okopává zahradu, někdo si vyčistí hlavu při jízdě na kole, no a já "vypnu", když u vody na vše přijdu a jezdí aspoň jeden prut. Pak mohu dát odpočinout hlavě a pustit se do relaxu v podobě zdolávání bojovných kaprů z klidné a hluboké vody, jejich následné dokumentování a vítězné propuštění zpět jejich živlu.
Při poslední návštěvě zmiňované pískovny tomu nebylo jinak. Ne, že by byl v plánu odpočinek na křesle, ale plán byl a samozřejmě nevycházel už od první vycházky. Chtěl jsem podniknout tři za sebou, protože ale nebyla možnost zůstat v kuse, tak nezbylo než každé ráno znova dorazit na místo. Hlavním plánem a cílem bylo vzít s sebou na jednu ze zmiňovaných vycházek malého 8-letého Ríšu. Ríša je syn našich známých z Prahy, dostal čerstvý rybářský lístek a nadšení do rybolovu by mohl rozdávat. Chtěl jsem mu ukázat lov na položenou, na větší vodní ploše a jako bonus měl možnost přičichnout k té naší moderní kaprařině. Osobně si tedy myslím, že by jsme neměli děti směřovat ke kaprařině, přívlači či jinému specializovanému odvětví rybařiny. Jak z věty vyplívá, jsou to odvětví rybařiny a právě proto by se měly nejdřív postupnými krůčky stát hlavně dobrým rybářem či rybářkou. Čas pak ukáže, co je bude nejvíc bavit a naplňovat. Zda jim bude vlastní čekat na jízdu od zkušeného kapřího velikána nebo vázat mouchy a brodit se panenskou přírodou. My ale máme tu možnost, řekl bych až moc, jim předat z nás to nejlepší. Ale zpět k věci a k samotné akci. Moje myšlenka byla jet o den dřív, než dorazí Ríša, zjistit situaci na vytipovaném fleku a rozkrmit dvě lovná místa. Samozřejmě chytit nějakého pěkného kapra by na škodu nebylo, chtěl jsem však natáhnout hlavně cejny, kteří jsou tu hojně zastoupeni a to kolikrát úctyhodných rozměrů. Podle toho jsem si také předem připravil krmení v podobě dlouhodobě ponořené pšenice, řepky a drcené kukuřice. K tomu jsem přidal method mix sladké koření, no a protože jsem chtěl Ríšovi a taky trochu sobě udělat radost větší rybou, tak jsem místa proházel dvěma kily PZN 2 v průměru 20 mm, s tím že své pruty jen někam umístím, aby mohly v klidu vyčkávat jízdu a budu se věnovat Ríšovi. Sice jsem původně chtěl chytat už při první návštěvě, ale nakonec se mi vše rozleželo a já si usmyslel, že bude nejlepší jen zmapovat, rozkrmit a jet domů, aby byl na místě úplný klid. Věřil jsem, že tímto způsobem zaručím Ríšovi úspěch a sobě zvýším šanci chytit nějakého pěkného opatrného kapra, i když jeden ze tří vyhrazených dnů pro vycházky rázem odpadl. Nicméně bylo připraveno a já věřil. Moje víra vydržela do dalšího rána, kdy jsem přišel na místo ještě před svítáním. Moje milá polovička s pražskou návštěvou měly dorazit kolem deváté hodiny, a tak jsem měl dostatečný náskok, abych vše připravil a zjistil situaci. Rád sleduji hladinu těsně před svítáním a stejně tak těsně po západu slunce. Neříkám, že to funguje úplně každý den, ale v tyto dvě denní doby se často spoustu ryb vyskytuje u hladiny a vy si tak můžete udělat obrázek o jejich hojnosti ve vašem okolí nebo na vašem krmném místě. Většinou je to otázka několika minut, a tak je třeba být ve správnou dobu na správném místě, což bohužel postel doma v ložnici v tomto případě není. Z tohoto důvodu jsem chtěl být na fleku včas. Nespěchal jsem s nahozením, ale jen pozoroval co se na vodě děje. A v tu chvíli mě místo víry začal přepadat lehký pesimismus. Na místech, kde jsem rozsypal krmení byl naprostý klid. Ani bublinka, ani kroužek, prostě nic. Nejhorší na tom bylo, že zdánlivě mrtvá byla jen zátoka, kterou jsem pro lov vybral. Když se člověk rozhlédl po celé ploše pískovny, tak šlo vidět, že v určitých částech to žije úplně jinak. Kdyby šlo jen o mě, asi bych se přestěhoval, krmení, nekrmení. Zda-li by to byla chyba, by se člověk nikdy nedozvěděl. O mě ale nešlo, a tak nezbývalo než se pokusit vytěžit z místa co půjde, pokud bude co. Začal jsem jenoduše a zlehka. Pod háček jsem ořezal kouli PZN 2 na cca 10 mm skorokuličku a k tomu dal téhož průměru ananasovou plovku. Druhý prut jsem nechal jen se samotnou plovkou vznašejíci se zhruba 1 cm nad dnem. Chtěl jsem zjistit, jestli se tu krmí nějací ti cílení cejni. Kdyby byli na místě a při chuti, tak to obvykle trvá maximálně půl hodiny a placatej je tam. Většinou nás tu šikanují i na 20 mm koule, ale tentokrát, když si je tu člověk přeje mít, tak ani píp. No nic, jsem rybář, a tak zapojím i trochu té trpělivosti. S trpělivostí utekl čas jako voda a z travnaté uličky vyběhl natěšený Ríša, který i když to tu nezná, tak utekl rodičům napřed a bezchybně mě vystopoval. Člověk by se na ně občas ze strachu zlobil, ale byli jsme jiní?.. Okamžitě vytáhl svůj nový první vlastní prut. Měl s sebou i bílé červy, narozdíl ode mě, rádoby zkušeného rybáře, takže šance na úlovek cejna zase o něco vzrostla. Situace pod hladinou mi pořád vrtala hlavou, takže pro uklidnění duše jsem hodil do člunu krmení, sonar a jel se tiše podívat na krmná místa a kolem nich, zda-li je to opravdu tak beznadějné, jak se ze břehu zdá. Dění pod hladinou mě překvapilo. Nějaké ryby se pohybovaly téměř po celé ploše zátoky, ale největší koncentrace byla na našich krmných místech, nebo spíše nad nimi, protože všechny ryby se pohybovaly ve sloupci od tří do čtyř a půl metru. Krmení jsem ani nepoužil a hned mazal na břeh změnit montáže na svých odpočívajících prutech. Měly sice čekat v klidu, ale to jsem prostě já a ten "klid". A ještě když víte, že tam plavou, to se prostě nedá nechat jen tak. Okamžitě jsem si připravil na oba pruty zig-rig v různých délkách, navlékl 14 mm plovku ananas a šup s tím zpět na místa. Trvalo to pár minut a první padák, který je celkem typický pro lov na zig-rig byl na světě a s ním první cejn na podložce. Radost byla veliká, protože sledovat to dětské upřímné nadšení z úlovku bez rozdílu druhu a velikosti je opravdová odměna a my jim takové nadšení můžeme už jen závidět. Mnoho lidí píše o radosti z každého úlovku, ale ty děti to říkat ani psát nemusí, stačí se na ně podívat. O to víc se naše radost násobila, když i Ríša zdolal svého zatím největšího cejna a to pěkně po svém, na červíka. Stačilo pár cejnů, byli jsme vysmátí a v podstatě bylo splněno, jenže znáte děti. Dokud se jim nezačnou zavírat oči, tak nemají nikdy dost. Po pár cejnech zhruba ze tří metrů a jednoho ze dna, pokročil čas. Začalo být teplo a záběry ustály. Byl čas na změnu. Montáže jsem předělal na délky 3,5 m a 4,5 m a hodil na stejné místo, kde byly do teď. Montáž na 3,5 metrech tam mohla být maximálně deset minut a další padák. Stál jsem u prutu, takže jsem byl v kontaktu s rybou hned, ale bylo to jiné než doposud. Už jsem trochu zapoměl, že bych mohl chytit kapra. Po krátkém boji leží na podložce krásný mlíčák bez šupin. Paráda! Ríša nikdy na vlastní oči takového kapra neviděl, a tak nadšeně pozoruje a zkoumá každou část jeho mohutného těla. Následuje společné focení na památku a pouštění kapra. Myslím si, že je velmi důležité, aby u nás děti viděli maximální péči, respekt a úctu k úlovku. Nemusíme jim nic zdlouhavě vysvětlovat, stejně nás nedokážou plně vnímat, ale dokonale vše pozorují a napodobují. Proto, jak se budeme chovat my, se odrazí v našich potomcích a nejde jen o rybařinu a úctu k přírodě.
Co se týče vycházky s Ríšou, tak bylo nadmíru splněno. Vše vyšlo, ne sice podle plánu, ale nastávající lovec se něco zase přiučil a hlavně odešel plný nových zážitků. No a já měl před sebou poslední den vyhrazený pro tento flek. Lysec mě celkem povzbudil, a tak jsem si zařídil, abych mohl na místě přenocovat s tím, že poslední ráno už budu na chování ryb připraven. Odjel jsem tedy domů udělat rychle vše nutné a v podvečer jsem už zase tahal člun a ostatní věci na zádech směr místo posledního útočiště. Rychle jsem ještě vyjel na vodu s krmením, aby klid na místě nastal co nejdříve. Přisypal jsem jim tam ještě vymočený partikl a půl kilečka opět PZN 2 ve 20 mm. Nedalo mi to a jeden prut jsem přece jen umístil na dno se samotnou PZN 2 koulí 20 mm, kterou jsem provrtal a vyplnil korkovým válečkem pro vytvoření neutrálně vyvážené nástrahy. Druhý prut jsem dal naopak metr pod hladinu, opět s ananasovou plovkou 14 mm. Dno nebyla špatná volba a byl to ten den už jediný prut, který vyjel, i když s malým dorostencem.
Poslední naděje jsem vkládal do posledního rána. Ve 3:50 zasazuji smrtelný úder otravnému budíku a vyskakuji z lehátka, abych mohl jak mám v oblibě pozorovat probouzející se hladinu. Nepovzbuzující pohled, hladina přede mnou opět jako olej, přestože v jiných částech pískovny se ryby ukazují. Už jsem však nepropadal beznaději, protože tomu tak bylo i v předešlých dnech a přesto se něco zadařilo. Měl jsem už představu o pohybu ryb v průběhu dne a záběry to jen potvrdily. Nevím přesně čím to bylo, snad měnící se koncentrace kyslíku ve sloupci nebo snad teplotou? Každopádně ryby se s přibývajícím časem od rána zvedaly postupně ve slopci výš. Musel jsem na to tedy zkusit reagovat, a tak jsem začal od rána s návazci o délkách 2 m a 3 m. Do hodiny přišel padák na tří metrový návazec a byl z toho šupik do 10 kg. Parádní start dne! Ale brzy byl zase klid a já už neměl čas. Návazce jsem tedy ještě rychle předělal podle teorie stoupajících ryb a dal jsem jeden na 4 m, druhý nechal na úspěšných 3 m. Teorie přestala být teorií, protože záběr přišel opravdu zase o metr výš. Vteřinový padáček, který přešel v prudkou jízdu. Konečně pravý souboj a to na poslední chvíli, teď ho jen neztratit. Všechny ryby, které přišly na zig-rig byly zaseknuty až geometricky přesně v půlce spodního pysku, takže z tohoto místa bez překážek bylo takřka nemožné o rybu přijít. Po několika minutách byl úsměv na světě! 99 cm dlouhý šupináč se nechal přelstít jednou žluto-oranžovou vznášející se kuličkou.
Vnímejte dění kolem sebe, naučte se přizpůsobit a nebojte se zkoušet nové věci s důvěrou. Ať se Vám všem daří… Radek Pěnkava
