Zdravím všechny párolovce a jejich příznivce, jsem velice potěšen, že se můžu opět přihlásit s krátkou zprávou od vody, respektive zprávou ze dvou opravdu krátkých výprav k vodě.
Úvodem bych si dovolil nastínit, jak v tuto chvíli rybařinu, konkrétně kaprařinu vnímám a cítím. Je tomu zhruba rok, kdy jsem se opět vrátil k tomuto krásnému koníčku. V tu chvíli jsem ještě netušil, jak mě kaprařina a to celé dění okolo pohltí. Počet přátel, které jsem díky rybařině za ten rok poznal rapidně narůstá a s tím přichází i mnoho způsobů, jak lze tuto zábavu pojmout, jakým směrem se ubírat a to hlavně i díky sociálním sítím a značnému marketingovému úsilí všemožných výrobců a prodejců. Já jsem měl to štěstí, že jsem se shodou náhod dostal do Páry z navijáku a mezi lidičky okolo Ondřeje Rutkowského. Už v předchozích zprávách jsem zmiňoval, jak mě baví ta přátelská atmosféra, která v této skupině lidí panuje, ale přesto musím opět vypíchnout jednoho člověka, který mě neustále inspiruje a díky kterému se jak v kaprařině, tak i ve focení a natáčení posouvám stále blíže svému snu. Tím dotyčným není nikdo jiný, než Radek Pěnkava. Jsem nadšený tím, co mi Radek během pár společných výprav stačil ukázat, jaký směr mi nastínil a to absolutně nenucenou formou. Radka jsem poznal za pultem rybářských potřeb Pára z navijáku, ale až u vody jsem skutečně poznal jaký rybář ve skutečnosti je a i přes to, že mi vždy na krámu dokázal bezvadně poradit, podle mě je jeho místo právě u vody, tady je ve svém živlu, tady se teprve dokáže plnohodnotně realizovat. Velice mě oslovil způsob, jakým Radek ke kaprařině a celkově k přírodě přistupuje, jak dokáže zužitkovat svoje mnohaleté zkušenosti nejen v lovu kaprů, ale především v úžasné schopnosti dokázat najít ten příběh, tu cestu k ulovení nějaké zajímavé ryby na ještě zajímavějším místě. Tento styl se mi moc líbí, baví mě objevovat nové místa, zkoušet se neustále zlepšovat, poznávat a osvojovat si nové techniky lovu či jen okukovat nové vychytávky, díky kterým se z nemožného stává možné a většinou i úspěšné. Pevně věřím a doufám, že toho s Radkem zažijeme nejen u vody ještě mnoho a hlavně, že konečně spolu ulovíme pěkného kapra! Ano, i přes to, že jsme spolu již byli na několika i přesnočních výpravách, stále čekáme na první pěknou rybu a i přes tento fakt jsem vždy z každé naší společné akce nadšený.
Toto celé popisuji především proto, že i přes tento dlouhodobý směr, který mě zaujal, jsem rád, když se čas od času můžu s nějakým tím kaprem blejsknout a jelikož při objevování dosud nepoznaného se výsledek může dostavit až za značnou dobu, o to sladší sice ten úspěch poté je, ale to čekání je někdy až příliš dlouhé a přesně proto budu rád podnikat podobné rychloakce, jako ty, o kterých vám něco málo povím. Jednalo se vždy o pouhé 4 hodiny u vody, vždy po práci. Poprvé jsem chtěl jet k vodě již odpoledne, ale zdržel jsem se v práci a tak jsem nahodil až ve 20 hodin, což zlákalo i mého závodního parťáka Kubu Řezáče, který dorazil zhruba půl hodiny po mě. Po hodince Kuba vytáhl prvního kapra typu „dorostenec“ a za další hodinku Kuba tahal dost podobného, já mu vždy poctivě asistoval s podebráním, abychom kapra dostali co nejrychleji do podložky, vyfotili a pustili zpět. Nicméně ve chvíli, kdy jsem druhého kapra Kubovi podebral, rozjel se krásnou jízdou i můj prut, skáču tedy k němu a zvedám ho zároveň s přitažením brzdy a okamžitě cítím tlak dle mého kapra 10+ kg, takže adrenalin stoupá. Kapra opatrně přitahuji ke břehu, už je zhruba tak dva metry od podběráku a v tom vidím „něco“ na mém vlasci, říkám Kubovi, že asi táhnu z vody nějaký nepořádek a na to mi Kuba odpovídá, že toho kapra nemám na mojí montáži. Absolutně nechápu co tím Kuba myslí a říkám si na jaký asi jiný montáži bych ho táhl? A v tom vidím nad vodou moje olovo s návazcem, ale kapr je ještě ve vodě, zprvu to vůbec nechápu, ale později jsem pochopil. Kapr byl totiž zaseknutý za hřbetní ploutev a táhl za sebou na asi metr dlouhém „návazci“ klacek, kde bylo spousta dalších vlasců, dvě menší olova a jedno krmítko. Tímto metrovým návazcem zřejmě zavadil o mojí montáž. Kuba naštěstí duchapřítomně okamžitě tento metrový návazec chytil do ruky a kapra dostal do podběráku ručně. Kapříka jsme okamžitě zbavili jeho „závaží“, které mu muselo zjevně znepříjemňovat život, udělali jsme rychle pár fotek prvního společného „dablu“ a pustili jsme oba společně zpět tam, kam patří a především tak, jak se sluší a patří! U vody jsme byli do půlnoci a již bez kontaktu s rybou, ale odjížděli jsme oba myslím moc spokojení.
Další akcí byla stejně dlouhá rychloakce na totožný revír, náš oblíbený svazový stoják. Tentokrát jsem jel sám a byl jsem u vody již v poledne, jelikož jsem výjimečně skončil v práci dřív, ale zase jsem musel být i nějak rozumně doma. Když jsem přijel k vodě, opravdu hodně foukalo a akorát odjížděl jeden rybář, kterého bych označil za takového toho rybáře „klasika“. Ten mi jen v rychlosti sdělil, že dnes jdou jen cejni a perlíni a že se v tom větru nedá chytat, na což jsem mu jen odpověděl, že takový vítr mám právě rád a už jsem si to mířil s polonaloženým kolečkem na náš oblíbený flek. Tento rybář se ještě podivil, kolik toho s sebou mám, ale i na tuto reakci jsem měl okamžitou odpověď, kdy jsem ho s klidem v hlase a úsměvem na tváři ujistil, že mám jen půlku běžných věcí, protože tady jsem jen na skok. On jen nechápavě zakroutil hlavou a nasedl do auta. Zhruba po hodince od nahození, kdy obě montáže letěly na již tradiční místa přišel opatrný záběr, na jehož úspěšném konci byl krásný šupináč s váhou 8 kg. S větrem opravdu nebyl žádný problém, špičky ve vodě mi zajistily absolutní klid od falešných záběrů, takže ten skutečný jsem okamžitě rozpoznal. S kaprem jsem se vyfotil, jak jsem dnes na fb četl „dle nejnovějšího UK stylu“ a opět jsem kapra rychle pustil do vln, jaké jsem na tomto malém revíru ještě neviděl. Pro mě to bylo krásné zpříjemnění dne a přesně takto zdejší lokalitu beru, konečně po tom zhruba roce aktivní kaprařiny vím kde, vím kdy a vím jak celkem rychle chytit krásné ryby s možností, že se splete i nějaký skutečný klenot této mladé, ale velmi výživné vody.
Přeji všem slušným rybářům, aby si každou chvíli u vody užívali, chovali se k sobě s úctou a vzájemným respektem.
Martin Kašík
.jpg)
