Zdravím vás přátelé. Nedávno jsem se dostal na jednu vycházku k Labi, která bohužel netrvala ani 24 hodin. V plánu jsem měl dvě noci, Ale… Nerad sedím v řadě rybářů, a tak mi někdy trvá poměrně dlouho než se někde usadím. Tentokrát to kupodivu dlouho netrvalo a vyšel mi hned první flek, na který jsem si předem myslel. Měl jsem samozřejmě radost, ale ta brzo přešla, protože hned po první noci přijeli nějací rádoby kapraři, kteří se zabivakovali dvacet metrů vedle mě, což sem nebyl schopen pochopit, když byl kolem mě široko daleko volný břeh, ale oni pro mě z nepochopitelných důvodů museli být prostě tam kde byli. Přesto, že se snažili být přátelští nemohl jsem to akceptovat a začal jsem balit svůj cajk, protože si k vodě nejezdím dělat nové známé, ale jezdím tam za lovem kaprů a odpočinout si od lidí. Rád poklábosím s ostatními rybáři, rád poznám nové lidi, ale opravdu mě nebaví si dávat pozor jestli jsem nenahodil moc doleva či doprava právě z důvodu, že vedle mě někdo sedí. Řeka je dlouhá a perspektivních míst je na ni dost, a tak jsem se s úsměvem rozloučil a jel hledat jiné místo, kde bych našel klid pro svůj lov. Byl jsem rád, že jsem stihl aspoň dva kapříky, kterým zachutnala Pzn 3, jěště večer před příjezdem zmiňovaných rybářů.
Mé další kroky vedly k malé řece, která mi letos leží v hlavě a touha přelstít tam místního mohykána je opravdu silná. Je tam možnost najít opravdový klid od lidí. Přelstít tam velké kapry není nic jednoduchého a to je ta pravá výzva, ten pravý lov, který je mi nejbližší. Po přestěhování z Labe jsem tam zažil něco pro mě opravdu nečekaného.
Počkejte si na připravovaný článek z výzvy této malé řeky, kde vám popíši malý příběh a mou cestu k úspěchu na této malé tajemné řece plné překvapení.
Ať vám vše šlape jak má přátelé a milovníci rybařiny, vám za Páru z navijáku přeje Radek Pěnkava.
