Jak už jsem psal v předešlém článku, druhý den ráno jsem se na místo vrátil. Na samotný lov jsem měl asi tři hodiny. Neváhám a opět používám tu samou taktiku, s tím rozdílem že na oba pruty, umísťuji jednu a tutéž nástrahu. Jedna rychlorozpustná kulička Csl Glm-Koření s Pva, které s oblibou plním amino peletkami. Pruty rozmísťuji asi patnáct metrů od sebe, těsně pod břeh. První záběr na sebe nenechal dlouho čekat. Asi po dvaceti minutách mi končí v podběráku malej šupík. Rovnou z podběráku ho pouštím a prut nahazuji přibližně do stejného místa. Uběhla asi další hodina bez jakéhokoli potahu. Takže jsem se rozhodl, že oba pruty přehodím. Nejdřív ten levý, který jsem měl u sebe blíž. Potom jsem směřoval k pravému prutu, když v tom mi na něj přichází razantní záběr. Běžím k prutu, po zvednutí jsem už viděl, že ryba je dávno pod tím druhým prutem. A rozhodně neměla v plánu ani zastavovat. Nezbývalo než jít s ní, no spíš běžet. Opřela se do proudu a opět z něj vyjela asi až někde padesát metrů od místa, kde byla položená montáž. A pak to začalo, přetahovaná o každý centimetr vlasce. Absolutně jsem nevěděl s jakou rybou hraju přetahovanou. Už uběhlo asi dvacet minut, ruce jsem měl v jednom ohni. A tehdy jsem jí konečně spatřil. Mohutný lysec, který se jen tak nechtěl vzdát. Já to v plánu, ale taky neměl. Souboj pokračoval ještě dalších dvacet minut, když už konečně se rybka vzdala, položila se na hladinu a nechala se navést do podběráku.
Zaplavil mě neskutečný pocit. Další ryba přes onu magickou hranici 20kg mi skončila v podběráku. Rychle jsem pořídil pár fotek a nechal jí odplavat tam kde má být. Mokrý, špinavý, zmrzlý, ale za to neskutečně šťastný jsem vše zabalil a vyrazil domů.
V následujících dnech, jsem se na místo vracel a pravidelně dělal záběry, jak od menších tak i od větších ryb.
Vladislav Krejcar
