Již v průběhu jarních vycházek jsme společně s mými přáteli začali spřádat plány na letošní, téměř již tradiční letní výpravu. Začalo to předloni na Labi, loni jsme byli na Berounce, kde se mi podařilo chytit dva krásné amury, zažil jsem premiérovou zdolávačku ze člunu a celkově jsme si to parádně užili a především jsme si slíbili, že následující rok opět někam vyrazíme. Tentokrát jsme se shodli, že bychom rádi zkusili nějakou novou vodu, pro tento rok spíše větší stojatou vodu, kde nikdo z nás nikdy nelovil a tak padl návrh na VN Nechranice. Jelikož je to, z mého pohledu, voda ne příliš známá, myslím tím ne tolik, jako třeba Orlík či Novomlýnská přehrada, o to větší výzva to pro nás byla. Bylo rozhodnuto, letos pojedeme na západ!
Začal tedy již klasický kolotoč zjišťování informací o tomto revíru, plánovaní termínu a také taktiky lovu. Velkou výhodou je v dnešní době dostupnost informací. Viděl jsem několik videí se záběry z dronu v době, kdy byla přehrada upuštěná, dále jsem pročítal různá rybářská fóra, studoval staré mapy a podobně. Po nějaké době jsme si vytipovali pár míst a nakonec jsme se i v plné sestavě čtyř rybářů shodli na takové "sondovací výpravě" na víkend. Předvoj tvořil Dave s přítelkyní Péťou, kteří vyrazili na místo trochu nešťastně v pátek odpoledne, takže celou vodní nádrž museli objíždět a hledat nějaký volný flek, kam bychom se nějak rozumně vešli s osmi pruty, naštěstí nakonec našli. Já jsem společně s Kubou dorazil až v sobotu okolo oběda. Po příjezdu jsme od Péti a Davida obdrželi info o dvou zdolaných kaprech velikosti loňské násady, takže nic vyloženě pozitivního. Já jsem tedy jako první rozbalil člun s echolotem, zapíchl vidle do vody asi tak bych 10 metrů od břehu, abych měl možnost většího rozptylu při vyvážce a vyrazil jsem na vodu s prvním prutem. Místo přímo před námi nebylo nijak zvlášť zajímavé, taková pozvolna snižující se placka, žádná hrana,nic jsem nenacházel. Během mapování jsem zahlédl rybáře, který si rozbalil své nádobíčko zhruba tak 20 metrů vpravo od mého lovného místa, tím mi můj naplánovaný rozptyl značně zúžil, takže jsem vše musel opět přehodnotit. Nakonec jsem položil montáž mého levého prutu ve vzdálenosti nějakých 400 metrů od břehu a do hloubky okolo 6 metrů, kde jsem našel takovou jedinou zajímavou nerovnost. Druhý prut jsem měl zhruba v polovině vzdálenosti, něž prut první v hloubce 4 a půl metru. K oběma montážím jsem přihodil jen dvě hrsti koulí většího průměru, než jsem měl pod háčkem.
Blížil se večer a mezitím jsme nikdo nezaznamenal žádný kontakt s rybou, nicméně dost foukalo a to přímo na nás, což se mi jevilo jako ideální podmínky. Před setměním se nabízela klasická otázka, zda pruty znovu převézt... Říkal jsem si, že na tu bídu, kterou máme před sebou, mám montáže položené dobře, nicméně nakonec jsem sáhl po vzdálenějším prutu s tím, že ho zkusím stáhnout ze břehu, připravím si montáž na noc a poté zavezu. Když jsem však párkrát navinul, jako bych cítil odpor a tak jsem s říkal, že by tam mohl být "oběšený" cejn či jiná menší ryba. Nelámal jsem si s tím hlavu, sedl jsem na člun a jel zjistit oč jde. Když jsem byl zhruba ve dvou třetinách cesty, přišlo mi, že mne vlasec vede na jiné místo, než kde jsem montáž pokládal. Nebudu to déle protahovat, po chvíli byl odpor na prutu intenzivnější a tak začala má první zdolávačka na Nechranicích, která pro mě dopadla dobře a tak jsem po chvíli podebral již celkem vyčerpaného šupináče s váhou lehce přes 8 kg. Třešničkou na tom všem byl čas, kdy se toto odehrávalo, jelikož tou dobou zapadalo slunce přímo naproti nám přes vodu... Když jsem se vracel zpět, kapra jsem měl stále v podběráku vedle člunu, aby byl pořád ve vodě, jel jsem v klidu, spokojený a natěšený, až se s ním budu moct zvěčnit. Přátelé na břehu byli rovněž překvapeni, když jsem kousek od břehu podběrák nadzvedl a v něm bylo vidět tělo hezky stavěného kapra.
Poté následovalo několik fotek, krátké video a kapr byl zpět ve svém... Montáž jsem položil opět na stejné místo, které se nakonec ukázalo jako jediné úspěšné, v noci jsem měl na ten samý prut ještě hezkou jízdu od o něco menšího dorostence. Druhý den jsme vyrazili s oběma čluny na trochu rozsáhlejší mapování jak struktury dna, tak i přilehlých břehů, abychom vybrali místo pro naši zmiňovanou letní výpravu. Po zhruba dvou hodinách na vodě v celkem slušných vlnách se nám podařilo najít dlouhou lavici, která začínala na cca 7-8 metrech a celkem rychle to padalo až k 15 metrům hloubky. U této lavice je na břehu takový menší poloostrov, což je pro nás, v počtu čtyř rybářů zcela ideální možnost, abychom se navzájem příliš nezavírali...
Z mého pohledu to byla ideální možnost, jak si naplánovat a připravit delší výpravu na zcela novém revíru, snad tyto získané informace zužitkujeme a já budu mít opět možnost se o naše zážitky podělit.
Všem slušným rybářům nejen u vody přeji mnoho štěstí,
s pozdravem,
Martin Kašík
