Zdravím vás přátelé. Byl přede mnou volný víkend, a také první testování boilie od Páry z navijáku. Už v týdnu jsem volal kamarádovi a domluvili jsme se na jaké místo a kam pojedeme, vše se mělo odehrávat na svazové vodě, na které jsem už dlouho nebyl. V pátek ráno okolo 10h jsem vyrazil dokoupit ještě nějaké věci, a hlavně si vyzvednout nové boilie od Ondřeje Rutkowského, které jsem předem objednal na e-shopu. Když jsme dorazil do obchodu, měl jsem vše připravené, zaplatil jsem, s Ondrou jsem prohodil pár slov, vyslechl jeho rady a vyrazil jsem na lovné místo. Když jsme dorazil k vodě, po bližším prozkoumání lovného místa, jsem si na protějším břehu všimnul, jak se tam do vody svažují větve a kořeny. Ihned jsme sáhnul po pytlíku PZN 3 a nakobroval jsem tam okolo 20-ti kuliček, druhé krmné místo jsem udělal taktéž u větví, ale s tím rozdílem, že jsem ho rozkrmil o něco více než to první a to boiliem s příchutí Robin Red-Ořech. Po zakrmení jsem vše rozbalil a připravil. Na jeden prut jsem dal PZN 3 o průměru 20 mm a odlehčil jsem ho Ananasovou plovkou o průměru 14 mm. Na druhý prut jsem dal samotnou kuličku Robin Red-Ořech o průměru 20 mm, kterou jsem ještě obalil do pasty té samé příchuťe. Oba pruty jsem nahodil na předem rozkrmená místa, a stačilo už jen čekat. Při tom čekání na záběr se začalo pomalu ale jistě stmívat, když v tom konečně po práci za mnou dorazil můj kamarád, taktéž on si vše připravil, rozkrmil si místa a nahodil. V klidu jsme se posadili a začali kecat o všem možném. Už byla tma, když v tom se mi rozjel pravý prut, na kterém byla PZN 3 s Ananasovou plovkou. Po delším a krásném souboji my končí v podběráku krásný, zdravý lysec s odhadovanou váhou okolo 10 kg. Mám neuvěřitelnou radost a říkám si na rozjezd dost dobrý, no jo no, ale moje radost brzy skončila. Kapr sebral zbytky sil a z podběráku my vyskočil. Chvilku jsem koukal jak péro z gauče a pak jsem se začal smát. No nic, dost bylo srandy, vše jsem znovu připravil a s důvěrou v to, že ještě přijde nějaký větší kousek, jsem to hodil zpět. Ale už se tak nestalo. Za to levý prut, na kterém byl Robin Red-Ořech se ozval celkem třikrát, vše malé ryby okolo 4 kg, které samozřejmě potěšily, ale mohykán my stále unikal. Po probuzení jsme vše zase nahodili a vyčkávali. Za ten den se nám toho stalo celkem dost. Kolegové od vedle nám začali jezdit přes pruty a vábit sumce, samozřejmě mi to vzali vrtulí a konec odseklé montáže táhli za sebou až do kamarádova pravého prutu, kde se do sebe zamotali a on ten prut musel vytáhnout, i s mojí montáží. Nadával jak špaček. Pak byly celkem ještě neshody se třema dalšíma loděma, kde to buď vzaly mě nebo kamarádovi, takže celkem špatný den. Ale nic jsme nevzdali, přicházel večer, tak jsme vše znovu nahodili, nakrmili a vyčkávali. A právě asi hodinu po nahození, tma jak v pytli, přišla ta chvíle, na kterou jsem celou dobu čekal. Pravý prut, na kterém byla PZN 3 s Ananasovou plovkou se pomalu začal rozjíždět. Přiběhnul jsem k prutu, zvedl ho a začal navíjet, nejdřív jsem myslel, že je to jen něco malého, ale jakmile jsem ho dostal blíž ke břehu, tak začal ten pravý souboj. Už jsme měli za sebou víc jak 15 minut přetahované, když v tom jsem konečně zahlédl jeho siluetu a věděl jsem, že to je šupik. Po dalších cca 10 minutách souboje to kapr konečně vzdal, vyjel nahoru na hladinu a skončil v síti mého podběráku. Kamarád už při prvním kontaktu odhadoval 13 kg, ale potom co jsem ho vyháčkoval a položil na bok, tak nám spadla čelist. Rychle jsme ho přendali do saku a na podložku s ním. Doběhl jsem pro váhu do tašky, vrátil se k podložce a nastala chvíle pravdy. Váha ukazovala 18,9 kg, po odečtení saku to bylo neuvěřitelných 17,2 kg. Byl jsem v sedmém nebi. Rychle děláme pár fotek a bezpečně ho vracíme zpět do vody. Po krátké debatě si jdu lehnout a usínám s úžasným pocitem, že mám nový osobák ze svazovky.
Tímto bych chtěl poděkovat Ondrovi za rady a všem párolovcům přeji hodně úspěchů. Vladimír Krejcar
