Novoroční páteční den je jeden z posledních mých dnů volna, než začne pracovní kolotoč, tak proč si to nezpříjemnit po roční pauze rybaření, ranním výletem s kamarádem k vodě a s téměř ještě teplým rybářským lístkem.
Vyrazili jsme s předstihem, aby byla jistota, že nám na předem dohodnutém místě nikdo nebude sedět. A dobře jsme udělali.
Počasí se k tomu zimnímu moc nepřibližovalo, déšť nás ohrozit neměl, i když bylo po nemalém dešti, rozbahněný břeh byl pomalu na holiny a vítr honil pouze mraky po obloze. Vysoká kožená a zateplená obuv přišla vhod. Jen v té ranní tmě před rozedněním, mě má mžourající čelovka moc nepotěšila.
Překvapením byla trochu vyšší hladina zakalené řeky, větší proud a mnohem více nečistot. Vzhledem k mému úmyslu vzít si s sebou jeden prut na feeder a zkusit zábavu v podobě častějších záběrů menších ryb, to nevypadalo moc šťastně. Do krmítka obyčejnou domácí směsku, domácí hnojáčky a pro změnu vařenou červenou kukuřici. Úspěch se nekonal, pouze pár drobných záběrů bez ulovených ryb. Druhý prut byl zaměřený na kapra a servírovala se na doporučení kulička boilie PZN 3.
Po nějaké době jsem se rozhodl stav zkontrolovat a prut přehodit, a ejhle, montáži se z vody nechtělo a viděl jsem to špatně. Nechtěl jsem to utrhnout, vlasec byl natažený jak struna před prasknutím, ale pak se to trochu povolilo. Tak se to několikrát opakovalo a až s Radkovou asistencí, ručním tahem za vlasec, jsme nakonec dokázali podivuhodnou vázku rozhýbat. K překvapení nás obou jsem přitáhl cizí vlasec s kompletní montáží a plovkou. Na jednom jeho konci byl uvězněný pěkný větší tloušť, kterému jsme dali tímto svobodu a zbylých cca 20 m vlasce zlikvidovali.
Žádné další překvapení jsem už u vody nečekal a šel se domluvit na ukončení lovu. Dáme ještě půl hodiny a zabalíme to, řekl Radek a já neměl nic proti, tak jsem se pomalu těšil na oběd. Po pár minutách špička feedru hlásila pěkný záběr, ale oba pruty byly na jednom stojanu, tak k mému překvapení nebyl záběr tam, kde bych ho čekal a vzápětí mi to potvrdila povolená brzda na navijáku kaprového prutu. Ten jsem pouze přizdvihl a zdolávání začalo. Po chvíli boje byla ryba u břehu a navštívila popadané větve ve vodě. Přiznám se, přidalo mi na strachu, že o rybu přijdu. Nakonec vše dobře dopadlo a i s větví a Radkovou pomocí, včetně jeho velkého podběráku, ten můj by stačil sotva na vytažení velkého cejna, byl z vody venku krásný lysec. Po pár měřeních jsme společně s ještě sousedícím rybářem ukončili odhady a dohady o délce a váze krásně vybarveného kapra. Pro mně asi zatím největšího, co se mi podařilo chytit, od prvních počátků strávených u vody.
Po zdokumentování a vrácení ryby do vody jsme prohlásili lov za skončený a odebrali se vše zabalit. Nakonec to u vody nebylo zase tak špatné, odjížděli jsme s krásnými pocity a místo předali akorát přijíždějícímu rybáři. Pro Páru z navijáku Lukáš Rosezín
