Doby, kdy jsem jako malej cvrček šel průvodem, hrdě držejíc svůj lampijónek, k ohni, kde se pořádalo, v dětských očích, velkolepé upálení čarodejnice, jsou už dávno pryč. V dnešní době tyto akce vnímám trochu jinak, možná je to tím, že už nejsem dítě, možná se něco změnilo…. Ať je to, jak je to, tak já již tradičně mizím k vodě.
Na tuto čarodejnickou noc jsem nevyrazil sám, přidali se ke mě kamarád Míra se svou polovičkou a rybářkou Kačkou. Sešli jsme se u jedné menší řeky, na místě, které poslední dobou navštěvujeme poměrně často. Toto místo mám téměř, jak se říká za barákem, a tak když není taková ta správná dobrodružná nálada, nechce se mi objevovat nové nebo to jednoduše čas nedovoluje a přesto chci být jen ve svém klidu u vody, tak valim většinou tam. Místo není pod silným kaprařským tlakem, v podstatě stejně jako celá tato řeka. Je pravda, že po zveřejnění videí a fotek se to trochu změnilo, ale s tím musí člověk publikující dění od vody počítat. Nemám problém s tím, když místo někdo navštíví na popud mých videí či fotek, protože si myslím nebo v to spíš doufám, že takový lidé se u vody chovají podobně jako já, jako na návštěvě v přírodě a nezanechají po sobě žádné stopy v podobě všemožných odpadků, nepochopitelného přizpůsobování živého okolí ku obrazu svému a samozřejmě na ulovených rybách. Ba naopak i věřím, že tito rybáři dokáží být okolí prospěšní, právě tím, že uklidí po těch, kteří to nemají v hlavě úplně v pořádku. Bohužel to není "jen" o odhozených odpadcích, jsou věci které se po těchto individuích těžko napravují, jsem asi moc jednoduchý abych pochopil proč mají lidé tendenci vše kolem sebe přizpůsobovat svým potřebám, když zanedlouho stejně zmizí k sobě domů. Příroda není váš domov ani vaše zahrada, a tak se prostě přizpůsobte vy!! Tak jsem si pofňukal a zase zpět k výpravičce. Nejsem velký fanda ohnišť v přírodě a to zase jen z důvodu lidského faktoru. Vše se dá dělat s mozkem, no a ti co tento orgán postrádají nebo se jim prostě jen dostatečně nevyvinul, tak si ohniště spojují s odpadkovým košem a stejně tak ho využívají. Nicméně na tomto místě je ohniště již spoustu let, samozrějmě pravidelný zdroj odpadků, ale tentokrát jsme ho využili i my. Řekli jsme si, že si vyjímečně uděláme oheň a upálíme svou malou čarodejnici. S pomocí modeláře Míry, který vytvořil masku z kůry, připomínající masku nějakého afrického kmene, vznikla naše čarodejnice nebo jakási voodo panenka, která byla připevněna nad ohništěm, kde čekala na soumrak a s ním přicházející plameny pod "sukní".
Během přípravy antičarodejnického rituálu jsme si samozřejmě nahodili pruty a lehce rozkrmili svá lovná místa. Ke krmení jsem ten den použil Pzn3 a jako nástrahu jsem používal samotné plovky Ananas a Ďábelskou jahodu na multirigu.
Na této řece, asi stejně jako na všech menších vodách, je z mého pohledu velmi důležitý faktor vedoucí k úspěchu, klid u vody. My jsme rozdělávali oheň, připravovali místa k lovu, no prostě jsme to ten den moc neprožívali a tak jsem v brzký záběr vůbec nedoufal. Jak jsem čekal, tak se stalo a první záběr přišel až po úspěšném upálení malé čarodějky. Naše voodo panenka zmizela v plamenech, oheň se pomalu měnil v doutnající hromádku popelu, která odháněla všudy přítomné otravné komáry a v tom se do temného klidu ozval Flajzar oznamující záběr. Vše proběhlo jak mělo a zanedlouho jsem do podběráku navedl bezchybného šupika. Proběhlo klasické zdokumentování úlovku, propuštění z dočasného zajetí, dokrmení míst a zalehnutí na lehátko. Po přečkání totálně nesmyslné čtyřhodinové pauzy, letěly montáže osazené plovkami zpět na svá místa.
Miluji rána u vody, pro mě nejhezčí část z celého dne, kterou si opravdu užívám a netrpělivě vyčkávám další kontakt s kapřím protivníkem. Nějakou chvilku to trvalo, přesto jsem se ranního záběru dočkal. Něco málo před sedmou už probíhalo další zvěčnění, tentokrát s krásným lyscem s parádními šupinami uprostřed proudem vytrénováného těla. Po tomto ranním zpestření jsme vše pomalu zabalili a s úsměvem z příjemné výpravy odjeli zpět do svých domovů. Tímto se s vámi i loučím, přeji mnoho úspěchů a všechny vás prosím, chovejte se jako ti co jsou na vrcholu evoluce a jako ti jediní co máme moc, přírodu jak zničit, tak se o ni i postarat. S pozdravem všem, Radek Pěnkava.
