Zdravím všechny lovce a především párolovce! Jsem potěšen, že se opět můžu přihlásit s další zprávičkou od vody. Nejde o žádný ohromný a srdceryvný příběh, nicméně pro mě to byla úžasná vycházka, o kterou bych se s vámi rád tímto způsobem podělil.
U většiny výprav, které mám před sebou, jsem skoro vždy velmi pokorný a snažím se jet k vodě s tím, že se snad něco povede. Samozřejmě se snažím dělat vždy maximum pro to, aby se něco povedlo a to se většinou vyplácí, jako například převezení již na zmíněném srazu Pára z navijáku, kdy jsem první noc ještě před půlnocí převezl krajní prut, který se v půl 4 rozjel a byl z toho krásný „řádkáč“ lehce přes 10 kg. Nicméně před touto odpolední vycházkou jsem měl zcela opačný postoj a už ani nevím přesně proč, asi jsem vnitřně cítil, že se něco opravdu povede a tak, když jsem mluvil s nějakým mým kamarádem rybářem, hlásil jsem mu, že ve čtvrtek si jedu pro nový osobák!
Dal jsem si tedy doma oběd s rodinkou, všechny věci jsem měl již z dopoledne nachystané v autě s tím, že kávu si dám až u vody. Po cestě jsem klasicky rozjímal nad tím, kam přesně si sednu a co tam pošlu. Výběr místa jsem nechal až na aktuální situaci u vody a v montážích i nástrahách jsem měl rovněž celkem rychle jasno. Počasí tento den bylo celkem chladné, byl to tuším první den, kdy se celkem rapidně ochladilo a bylo okolo 8 stupňů a foukal studený vítr, což mělo i pozitivní efekt, po příjezdu k mému oblíbenému svazovému stojáku jsem si mohl místo opravdu vybírat, u vody byli asi jen 3 rybáři. Původně jsme měl v plánu druhý břeh, ale musel bych mezi dva rybáře a to jsem bez váhání zavrhl a šel na již „náš“ klasický levý břeh, ale posunul jsem se trochu dál od parkoviště, což bylo o kousek dál než je náš oblíbený flek s Kubou Řezáčem.
Nejprve jsem zkoušel montáže poslat před sebe, na jeden šla klasika v podobě PZN 3 průměr 20 mm v dipu a obalená pastou téže příchutě, na druhý prut jsem opět zkusil poslední výpravy celkem úspěšnou montáž ronnie rig, na kterou jsem nastražil pop up banán v průměru 14 mm, zalité esencí banán, obě montáže s malým PVA s nadrceným krmným boilies eko – natur. Zhruba po hodince bez kontaktu s rybou jsem pravý prut přehodil do míst, kam většinou házíme z „našeho“ fleku, jelikož zde skočila myslím slušná ryba. Přezbrojil jsem i nástrahu a nastražil dvě potápivé kuličky Robin Red – ořech v průměru 17, v dipu téže příchutě a celé obalené značným množstvím pasty rovněž stejné příchutě, takže do vody putovala taková hodně voňavá brambora, která asi do půl hodinky zlákala první vlaštovku této odpolední akce, aspoň v to jsem doufal, když jsem se s šupináčem s váhou okolo 5 kg fotil. V tu chvíli jsem opět vsadil na ronnie rig s banánovou pop up, který letěl opět více doprava, odkud přišla ryba. Od této chvíle se asi 4 hodiny nic nedělo, zkoušel jsem oba pruty přehodit, ale držel jsem taktiku jeden více vpravo a levý před sebou. Okolo 18. hodiny jsem šel opět přehodit levý prut, který pokládám do stojanu a v tom mám záběr na pravý prut, lehce přisekávám a cítím, že to bude opět kapří miminko, nicméně postupuji stejně, podebírám ho, opatrně do podložky a i s ním si dám fotečku, přeci jen nevím zda budu mít dnes ještě možnost se s nějakou rybou zvěčnit. Po chvíli prcka pouštím a montáž s totožnou pop up nástrahou letí na tstejné místo, odkud zabral právě puštěný násaďák.
Akorát sedím v bivaku a přemýšlím nad přípravou večeře, v tom mám hovor od mé milované ženy, která mi věrně můj koníček toleruje, za což jí mnohokrát děkuji. Řešíme klasicky co doma vyvádí náš prďola v tom najednou úžasná jízda opět na pravý prut! Končím hovor se slovy „mám jízdu“, letím k prutu a po cestě rychle dávám telefon do kapsy. Už jsem se v tomhle dost zlepšil, dřív jsem při záběru pouštěl jakoukoliv věc, kterou jsem měl v ruce, na zem. Dobíhám tedy k prutu, okamžitě ho zvedám ze stojanu a už při tomto se snažím lehce přitáhnout brzdu navijáku a okamžitě cítím, že toto už rozhodně není žádný prcek a konečně to snad bude pořádná ryba na samotnou pop up! Po chvíli se mi daří kapra nasměrovat mým směrem, ale když přitahuji, musím opravdu rychle navíjet, jelikož mi soupeř nedává ani kousek zadarmo. Po pár přitáhnutí mi dojde, že se má slova skutečně můžou za pár okamžiků vyplnit, že opravdu můžu mít na prutu svůj nový osobák!!! V tom jsem cítil, jak jsem znervózněl a jen si v duchu představil moji montáž ronnie rig, která byla tou úspěšnou a okamžitě jsem začal přemýšlet, zda jsem vše udělal správně a jestli bude držet jak má. Sám jsem se takto lehce vystrašil a tak jsem se snažil se svým soupeřem přetahovat opravdu jemně a když chtěl, povolil jsem mu, nicméně vzdálenost mezi námi se zkracovala, až jsem viděl pár metrů od břehu ty krásné víry, jak se kapr snažil do poslední chvíle bojovat. Ještě pár otoček, pár výpadů a nakonec navádím krásného šupináče do podběráku a už si jen vítězně pokřiknu! Jelikož mám hodně hluboký podběrák, kapra vždy jako první zbavím montáže ještě ve vodě v podběráku, což jsem tak učinil a dal si prut vedle, abych si ho v té euforii omylem nerozšlapal. Poté se snažím opravdu pečlivě kapra v podběráku srovnat, aby mu jeho vlastní váha nezlomila zadní ploutev, toto jsem slyšel v mnoha videích od našich předních kaprařů a snažím se na toto velmi dbát. Po porovnání kapra přenáším jen asi dva metry do připravené podložky a vážícího saku, polévám toho krasavce a jdu okamžitě zjistit, zda je to ten nový osobák, jelikož vidím ten krásný pupek, jen si v duchu opakuji je to tam! Po chvíli, kdy na váze lítá spoustu čísel a ještě další chvíli, kdy odečítám váhu saku mi vychází číslo 11,5 kg. V tu chvíli přichází opravdu malé zklamání, jelikož můj skromný osobák je pouhých 12 kg, takže lehce pod. Nicméně radost z úlovku je i tak obrovská, je to krásný zdravý šupináč a hlavně moje rozhodně nejtěžší ryba na samotnou pop up nástrahu. Focení si tedy opravdu užívám, s úlovkem se doslova mazlím, fotím pár fotek, natáčím video, jsem šťastný! Neustále kapra polévám, aby se i on pokud možno cítil komfortně, než se rozloučíme. Poté opět využívám parádní plovoucí vážící sak, díky kterému je i pouštění kapra zpět pohodlné jak pro lovce, tak především pro ulovenou rybu. Tento okamžik si rovněž zaznamenávám, kapra nechávám chvíli nadechnout se a poté mu pomalu dopřávám zpět jeho svobodu s přáním, že bych se sním za pár let rád opět setkal.
Po tomto krásném zážitku si jdu dělat večeři, kterou jsem mile rád odložil a vychutnávám si ten pocit úspěchu, prohlížím si fotky, posílám nejbližším kamarádům rybářům, ženě. Byl jsem rozhodnutý, že vydržím až do půlnoci, i když byla opravdu zima a jelikož jsem byl na návětrné straně, bylo to o to horší pro mě, ale dle mého o to lepší pro ryby. U večeře jsem si říkal, že po setmění by to mohlo být ještě lepší, jelikož zde ryby dle mých zkušeností více spolupracují po setmění. Nakonec se tato očekávaná doba stala neproduktivní, až do předpovědi mého kamaráda rybáře Míry Trynera, který mi předpovídal jízdu ve 23:45. S Mírou ten čas musíme ještě trochu sladit, přišlo to totiž už ve 23:35, ale samozřejmě i tak jsem byl připravený a do podložky se podíval další sympatický dlouhý šupináč s váhou 6,5 kg, který opět zobnul samotnou popku na ronnie rig. Tato montáž si mě na této vycházce skutečně získala, od teď má mou 100% důvěru, jelikož ten den to šlapalo opravdu na 120%, jak jsem zmiňoval i při natáčení videa bezprostředně po ulovení posledního kapra této vycházky.
Tato vycházka mě opět posunula v mém poznávání krás kapradiny o něco dále, za což jsem vděčný a navíc jsem si to neskutečně užil, protože každá ryba 10+ je pro mě úspěchem. Po cestě domů jsem klasicky celou akci rekapituloval a došlo mi, že loňský osobák byl vážený na takovou hodně obyčejnou ručičkovou váhu, váha saku byla odhadnutá a co si budeme podívat, každý vždy radši zaokrouhluje nahoru, tedy aspoň co se váhy i délky ulovených ryb týče. Takže jsem došel k závěru, že se pravděpodobně opravdu jednalo o můj nový oficiální osobák!
Děkuji za pozornost a všem slušným a ohleduplným rybářům přeji krásné chvíle u vody a nejen tam.
Martin Kašík
