Zdravím všechny slušné rybáře a především příznivce Páry z navijáku, opět se hlásím s takovou speciální zprávou od vody z loňské sezóny 2018. V minulé, mé premiérové zprávě, jsem se snažil nastínit, jak jsem se opět po asi 15-ti letech vrátil k rybaření a jak mě očarovala konkrétně kaprařina. Jak jsem již psal, moje první větší vycházka vedla na Labe, kde jsme však s dalšími dvěma kamarády za celý víkend neudělali jediného kapra a tak jsem se poté nějakou dobu vydával na stojaté vody, kde se mi dle mého názoru velmi dařilo, i když jsem si většinu svých zkušeností teprve získával. Po nějakém čase jsem byl úspěchy na stojatých vodách celkem nasycen a tak jsem si začal pohrávat s myšlenkou, že bych se od této chvíle zaměřil na lov kaprů na řece. Samozřejmě jsem značně uvažoval opět o řece Labi, pravděpodobně nejzajímavějším revíru pro lov kaprů u nás, ale tuto myšlenku jsem v ten daný okamžik zavrhl, jelikož bydlím na okraji Prahy, přesněji na tom druhém, než je řeka Labe. Takže jsem měl dvě varianty, první se nabízela samozřejmě Vltava, ale v tu dobu mě urban fishing vůbec nelákal a tak jsem jednoduše vyřazovací metodou skončil u řeky Berounky, což mi vůbec nevadilo, jelikož celkově kraj okolo Berouna mám rád a především to mám z domova relativně blízko.
Začal jsem tedy pátrat na internetu, hledal jsem nějaké zajímavé informace ke konkrétním revírům, zajímavým úlovkům a také jsem se snažil důkladně studovat mapu. Co se revírů týče, tak zde jsem moc nepochodil, jak je asi všem velmi dobře známo, v dnešní době se mezi rybáři pozitivní informace příliš moc nešíří. Nějaké zajímavé úlovky se mi však již podařilo dohledat, což pro mě bylo dalším posílením motivace v ulovení nějakého místního statného kapra, kdy cíl jsem si stanovil na úlovku kapra o váze 10 kg+. Při detailním studování mapy jsem si konečně vyhlídl místo, kde bych mohl realizovat svůj nápad, na který mě přivedl můj kamarád David Hlaváček a to vybudování si vlastního „secret spotu“. Našel jsem tedy místo a když jsme se jednou vraceli s kolegy do Prahy po D5, vzal jsem je ještě na malý výlet do přírody – obhlídku vytipovaného místa! Na mapě jsem našel prostor, kde bylo na jedné straně břehu několik spotů, ale poté část, kde bylo již z mapy vidět mnoho potopených větví a já jsem si vytipoval prostor mezi posledním spotem a oblastí s mnoha vázkami.
Po příjezdu na místo jsme rychle našli uvedený poslední spot a jelikož byl srpen a pořádné vedro, tak jsme s mým dobrým kamarádem a tou dobou i kolegou Františkem neváhali, shodili jsme ze sebe oblečení a už jsme byli ve vodě, samozřejmě plavky jsme si tak nějak zapomněli doma. Franta se hned vydal k potopenému stromu u protějšího břehu, což bylo skoro přesně naproti místu, které jsem si na mapě vytipoval. Já jsem rozvážně procházel vodou a prošlapával si dno, které je na tomto místě z 99% kamenité a mírně se od našeho břehu svažuje směrem ke korytu řeky, které je blíže protějšímu břehu řeky. Po chvíli jsem se dostal až k těm mnoha větvím a tak jsem se i ve vodě krásně zorientoval a po chvíli jsem si díky různorodému porostu na břehu určil místo, kam se musím ze břehu dostat a kde bych zkusil založit svůj „secret spot“. Pak už jsme udělali jen pár zajímavých fotografií a videí a jeli jsme domů.
Po pár dnech, kdy jsem měl konečně čas, jsem vzal toho nejúžasnějšího parťáka, mého syna Dominika, se kterým jsme vyrazili k Berounce. Vybavil jsem se sekerou a kýblem uvařené kukuřice. Můj plán byl totiž začít zde nějakou dobu pouze krmit, nejprve jen kukuřicí s řepkou. Místo, které jsem si označil z vody jsem nalezl překvapivě snadno, takže jsme po chvíli byli přesně tam, kde jsem být chtěl a již jsem nám vysekával cestičku a trochu místa. Prďola byl úžasný a taky poslušný, takže jsem měl čas a prostor se celkem rychle prosekat až k vodě, protože zde byl pouze nízký křovinatý porost a převážně kopřivy, takže jsem více času používal klacek místo sekery. Jakmile jsme byli u vody, rozhodili jsme kukuřici plošně před toto nové místo a jeli jsme domů. Po tomto prvotním vysekávání jsem zde byl ještě 2x, vždy jsem vysekal zase o kousek více a nakrmil kukuřicí. Když jsem jel na místo již počtvrté, akorát jsem se dostal poprvé k výrobkům Páry a tak jsem si s sebou vzal i úžasné krmné boilie, které jsem nakobroval na krásné místo u protějšího břehu, přímo pod jabloň převislou nad vodou. Toto jsem opakoval ještě jednou, kukuřici na bližší břeh a krmné boilie na ten protější, ale spíše více do prostoru. Těchto pět prosekávacích a krmných vycházek mi trvalo zhruba 14 dní.
Po této náročné přípravě konečně přišel den D, od kterého jsem čekal opravdu mnoho! Dnes mohu říci, že bych se touto cestou pravděpodobně již nevydal, jelikož jsem od této doby nasbíral zase mnoho dalších zkušeností a informací, ale to trochu předbíhám. Byla přede mnou klasická jednodenní vycházka na odpoledne až do noci. Přijel se za mnou podívat i můj mladší brácha a nějakých 4 – 5 hodin se nedělo nic. Na jeden prut jsem dal sladkou kukuřici na vlas pod háček, tato montáž putovala samozřejmě na bližší břeh, kde jsem kukuřicí předkrmoval a na druhý prut jsem dal PZN 4 ve velikosti rovnou 25 mm a k tomu ještě žluto-oranžovou pop up příchutě banán. Očekávání bylo takové, že na boilie bude ten kapr 10+ a na kukuřici tak co hodinu nějaký menší kapřík. Realita byla ovšem úplně jiná, ale ze začátku to vypadalo na vysněný scénář. Chvíli před tím, než se brácha vydal k odjezdu, přišla pro mě opravdu úžasná jízda, která mi krásně zatřepala s celým prutem! Byl jsem nadšený, brácha rovněž, pamatuji si jak mě při zdolávání klidnil, abych ho neurval, protože měl evidentně ještě více adrenalinu v krvi, než já. Po chvíli mi kapra podebral a tak jsme měli na podložce prvního kapra z Berounky, který však žádným obrem nebyl, nicméně to byl krásný, zdravý a především úžasně tmavě zbarvený šupináč. Zapomněl jsem uvést, že jsem si při plánování celého toho plánu lovit na Berounce, stanovil cíl ulovit právě nějakého pořádně tmavého kapra s váhou 10 kg+. Tím pádem, i když měl kapřík pouhých 53 cm, se stalo to, že jsem v tu chvíli Berounce naprosto propadl! Ten večer už jsem vyšel se záběry na prázdno, ale tato první vlaštovka mě utvrzovala v tom, že to dělám správně!
Začal jsem tedy jezdit výhradně na toto místo. Úžasné na tomto secret spotu je především to, že pravděpodobnost, že si tam sedne někdo jiný je velmi malá, což pro mě bylo strašně pozitivní, jelikož na většině okolních spotů bylo skoro v jakoukoliv denní dobu plno. Nicméně další vývoj na tomto místě již nebyl vůbec dle mých představ, zkoušel jsem všechny možné nástrahy, zkoušel jsem lovit pouze s PVA bez nakrmení při příjezdu či bez předchozího předkrmení, ale nemohl jsem delší dobu udělat ani záběr! To nejpozitivnější na tom všem bylo, že jsem začal čím dál častěji brát k vodě mého syna Dominika, což pro mě byl vždy opravdu velký zážitek a věřím, že především i pro něho. Zažil se mnou i vydatný déšť jen pod narychlo nataženou plachtou a i když mu v té době nebyli ani tři roky, vše zvládnul na jedničku!
Další úspěšně zdolaní kapři se dostavili až začátkem podzimu, kdy jsem na toto místo vzal mého již zmíněného kamaráda Davida Hlaváčka, se kterým jsme si zde užili pár dvoudenních a jednu víkendovou výpravu. Kaprů jsme sice moc nepochytali, respektive Davidovi se zde podařilo udělat pouze jeden záběr, který bohužel skončil ve vázce, tedy neúspěšně. Nicméně i přes to všechno to pro mě byly super výpravy, příroda je zde opravdu krásná a to někdy až tak moc, že se nám kupříkladu prohánělo stádo divokých prasat přímo za bivakem a podobně. Mě se podařilo pár menších kaprů na břeh dostat, ale nedalo se jednoznačně říci, že by zde fungovalo výhradně jedno místo či konkrétní nástraha. Na závěr podzimních výprav se mi podařilo zde chytit za přítomnosti právě Davida hezkého lysce o váze necelých 6 kg, kdy se nám podařilo i po tmě natočit myslím hezký podvodní záběr pouštění tohoto kapra. To byla celkem příjemná tečka za chytáním na tomto místě v roce 2018, protože na zimní chytání jsem se chystal přestěhovat dle rad vyčtených z různých článků na internetu či v časopise, opět na stojatou vodu, kde se mi dařilo přes léto. Rada zněla tak, že v zimně by měl člověk chytat tam, kde to zná a kde se mu dařilo i v jiném ročním období. Bohužel ani toto se mi nepotvrdilo, ale to je trochu jiný příběh, který jsem částečně popisoval v předchozí zprávě od vody a který mě rovněž utvrdil v tom, co mi říkal Radek Pěnkava z Páry: “Musíš ty kapry nejprve najít a pak je můžeš lovit!“ Dnes už vím, že správná lokalizace kaprů je pravděpodobně tou nejzásadnější věcí, při jejich úspěšném lovu a proto, jak jsem již říkal, dnes už bych se touto složitou a pracnou cestou znovu nevydal.
Letos mám v plánu přesný opak mého počínání v loňské sezóně, mám spoustu plánů, mezi něž patří podívat se na spoustu nových revírů, ulovit kapra o váze 15 kg+, na řece i stojaté vodě a aktuální cíl je ulovit kapra na sněhu. Dále mám takový speciální plán, na který se opravdu moc těším, čímž je letos poprvé nocovat se svým synem u vody. A málem bych zapomněl, na Berounce mám nevyrovnané účty, takže i na tuto řeku se letos určitě vrátím, abych skóre minimálně srovnal!
Přeji všem slušným rybářům, ať se jim jejich plány a cíle na letošní sezónu splní, u vody si užívají každou chvíli a chovají se k sobě i přírodě uctivě.
Martin Kašík